Moje SEBErealizace
V týdnu jsem byla na
návštěvě u své milované babičky, maminky mé maminky. Ví, že foodbloguju, ale
vzhledem k tomu, že s dědou ,,jdou s dobou", občas se podívá na
můj Facebook, aby viděla, co jsem zase vymyslela a uvařila. Když jsem dělala
reportáž na www.prozeny.cz, dělala workshop
zdravého vaření pro Českou Miss nebo soutěžila v Restartu s časopisem
Dieta, s dědou mi fandili a posílali hlasy.
Ale abych se vrátila k té návštěvě... Ptala se mě, proč se vlastně chystám do Prahy, na jakou akci. Tak jsem jí řekla, že se jedná o soutěž Foodblog roku, která má už letitou tradici a že se moc těším. Nedělám si ambice, že vyhraju, na to jsem malá ryba v moři. Ale je to taková odměna... Stejně jako předchozí zkušenosti. Odměna za moji seberealizaci! Potkám se s lidmi, co mají stejnou obsesi J A to je nejvíc. Tak mi popřála, abych si to krásně užila a dodala:
,,Nikdy by mě nenapadlo, že by tě bavilo vaření."
Za mým příběhem foodblogování není žádný romantický příběh o tom, jak od malička ráda vařím. Neměla jsem do kuchyně daleko, ale nikdy jsem se doma na vaření moc nepodílela. V létě o prázdninách, když mi bylo kolem 10 let, jsem měla buď navařeno od rodičů nebo babiček, nebo jsem si dělala těstoviny s kečupem a polívky z pytlíku. K vaření a pečení jsem přičichla s prvním vážnějším vztahem, a pak samozřejmě když jsem měla svoji domácnost. Vždycky mě bavilo zkoušet nové recepty. Péct domácí dorty a dobroty, pro svoje blízké. Po porodu se vaření stočilo směrem k dětské stravě a potažmo ke zdravým jídlům, abych shodila těhotenská kila. Ale byla to vždycky spíš povinnost, ne radost.
Kdy se to zlomilo? Když jsem zhubla svých 20 kg? 30 kg? Ani nevím... Ale bylo to ve chvíli, kdy jsem dávala jídla na Facebook na svůj blog Fit&Food (tenkrát ,,passion") with Luci a začala na sociálních sítích vídat lépe nafocená a zajímavější jídla. A jak jsem se na to víc a víc soustředila, tak i já jsem začala hledat jiné cestičky, jak jídlo vytunit, vyfotit... A tehdy se to zlomilo v zálibu. SEBErealizaci.
,,Nikdy by mě nenapadlo, že by tě bavilo vaření." řekla mi tenhle týden babička. A pravda je, že mě taky ne. A taky by mě nenapadlo, že si jednou budu kupovat desítky talířků různých barev, zdobení, prkýnka, příbory, šálky na kávu, různá prostírání a utěrky, serepetičky.... Jen abych mohla vylepšit fotky jídel, která uvařím. A že se mi poštěstí a budou mě oslovovat některé firmy na spolupráce, abych pro ně vymýšlela recepty, fotila je. Obrovsky mě to hecuje a nakopává! A jo, jsem na sebe svým způsobem pyšná. Někdy to totiž není vůbec taková legrace, jak to může vypadat. Stojí to peníze i volný čas. Ale nelituju, protože mě to naplňuje :-)
Můj dárek pro mě k narozeninám.
Proto jsem se rozhodla posunout ,,to" zas o nějaký level výš a darovala si předčasně k narozeninám zrcadlovku a plánuju kurz focení jídla a další a další detaily. A z každé povedené fotky jsem tak nadšená, jako by to bylo moje malý mimino :-) A i Natálce se s foťákem v ruce daří a kdyby mohla, ,,cvakala" by celý den.
Děkuju vám všem, co mě podporujete. Na přímo i takhle na dálku! I vy jste pro mě obrovská obrovská motivace nepřestat a zlepšovat se.
Můj foťák: Canon EOS 4000 D a objektiv Canon EF 50mm f/1.8 STM.